Jak studánka na jaře
či vůně jabloní
objímám svou víru
snad ke mě se nakloní
snad pramínek trefí se
do černého svědomí
snad "má smůla" se prolomí
snad ve štěstí obrátí se
můj anděli
...
stůj při mě i nadále
jako jsi vždycky stával
nevážila jsem si toho
a tys mě proklínal
ale i přesto
dál jsi mě miloval
a chránil
...
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 6x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Bezejmená IV. | Obrázek | Není to snadné | Chybíš mi... | Snílek