Mařatice

Spontánní výprava za něčím, co kdysi bylo můj.. život? Prožitek? Světlo na konci tunelu? Nic necítila, když tam seděla, když od něj byla tak blízko. necítila nic, jen smutek.


Autor: Kris Vaňková , 31.5.2009, Básně

  

Tři hodiny
a ne více!
Projdu celé Mařatice!

Za těmihle stromy,
za tím šedým domem
jsou na Východ schody...
KŘUP! v koleně chromém!

Jen dva bloky
u té školy
sedí supi u mrtvoly!

Jeden taxík, druhý,
náladu ti maří.
Pojede-li třetí,
výprava se zdaří!

Tahle noc,
co každý jásá,
nevinně nám nervy drásá!

Najednou se za cestou
objevuje cíl.
První ranní před šestou,
jsme na konci sil!

Kdo ví proč ji
Východ táhne,
protože už dávno chladne!

Nakloní se ke dveřím,
v šoku k zemi padá.
Jsme už u něj?
Nevěřím!
Měla ho tak ráda...

Sedíme tu
na chodníku,
prostě chceme, nešťastníku!

Vzpomíná si na ty slova,
na ten hlas a na ten cit,
vstane, půjde, začne znova
s někým, kdo ji bude chtít.

Nad Východem
táhnou mraky,
už je konec, táhnu taky!

Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.

Zobrazeno 20x (přihlášenými uživateli)

Hodnocení: 2
(celkem: 4, počet hlasujících: 2)