Přicházíš.
Tvůj stín co moh´už skryl
a neptal se, zda smí tak stát
a rudou Tvých rtů políbil,
kdo neptal se, zda smí se lhát.
Neptáš se.
To včerejšky, co čekaj nás,
jsou možná vrásky na duši
a možná obzor plnej krás,
to teď nikdo z nás netuší.
Netušíš.
Nevíš, jestli věřit smíš,
když slibuju Ti lásku svou
a možná líp, když nevěříš,
vždyť všichni chlapi přece lžou.
Nevěříš.
Tak nechej plavat moji tvář,
nech utopit ji v povodních,
já možná kdysi býval lhář
tak jako všichni nehodní.
Usínáš.
Jen Tvoje oči jsou, co mám,
to Amor mi dnes obraz Tvůj
vmaloval v srdce sám,
Ďábel tu trosku opatruj.
Umíráš.
Hodnocení:1.75 (celkem: 7, počet hlasujících: 4)
Zobrazeno 6x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Oběšenec | 23.05 | Trefferendum | M2 | Image