Vždy byla v pohybu ač stála nehnutě
v sukni podtónu holubí perutě
S bělostnou a tenkou
překrásnou halenkou
plnou zdržovaných vzdechů
Tvář jako z mechu
když jsem se loučil
láska měla barvu holubí šedi
Pak jsem se vrátil
pln čisté i smyslné touhy
trvalo mi jen jeden den pouhý,
abych pochopil, že jsem ji ztratil...
Život mi ve vteřině zkysl....
Den měl barvu jízlivých hadích očí
svět můj jako když se náhle zpět točí
a pro mne zcela ztratil smysl
zrada barvu má zeleného jedu
tak šel jsem a nedbal kam chci jít
neschopen myslet a něco chtít
a v očích proti své vůli mám rosu...
Nevidím si přes ni na špičku nosu
Pak - jak zrak pomalu ostří se a suší
proti mně dívka jde – a moc jí to sluší.
Rozdává úsměvy, náladu, sebe...
Naděje barvu má letního nebe....
Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.
Ellen - jistě : nový vztah, který pomáhá zapomenout na nereálná očekávání aa touhy.
Horáci - i zapomněním, ale nikdy úplným. Mne ještě dnes, po padesáti letech fackuje ten pocit, když se na mne vykvajzla dívka, kterou jsen zbožňoval. Bylo mi 21 - a dodnes....
Měsíc učí | Calvados | Neexistující vesmír | Kazan | Bolesti snů