Při kokrhání kohoutů vyšel ven,
v ruce měl nůž a v očích plameny.
Za kopcem právě probouzel se den,
začal díru kopat, odhazoval kameny.
Pak přišla dívka s úsměvem na rtech,
s věncem v ruce a růží za uchem.
Jediné co slyšel byl její toužebný vzdech,
jen jemu určený, ladně nesl se vzduchem.
Vykopal jámu pět stop hlubokou,
popadl ji a naposled políbil.
projela jí silná bolest pravou rukou,
náhle však stisk polevil.
Když čepel projela jí srdcem,
vyhasly jí oči, růže na zem dopadla.
Nebuďte však jeho soudcem,
vždyť ona jeho zradila.
A tak pohřbil lásku svoji,
se slzami v očích zahrabával její tělo.
Stejně ona vyhrála v tom nelítostném boji,
to ona zradila, před tím než tohle se stalo.
Hodnocení:2 (celkem: 6, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 27x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
drahé nic, bohužel nemůžu podat pozitivní kritiku, neboť je tam tolik slov až je to příliš...jeden obraz jedna myšlenka, nic víc nic míň, zbytečně jasné, ubrat slov, dát tomu mystický nádech, tohle je dedukce: zradila- polibim-zabiju,jdu si dat kafe, nic z te basne necítím :/ mrzí mne to a hned na začátku: "začal díru kopat, odhazoval kameny." když tam mas inf. tak proč to rušíš? určitě to není myšlenka špatná, je jen holá a osamělá mezi kopou slov, která nic neříkají.
Deprese... | Kdo si to tam venku.... | Bomby padají | Vím, nevím | příteli