Přítel s nímž půjčujem si slova
se ztratil v literárních hvozdech
a asi nebloudí
Já ale chodím jako silueta snová
a na marný protest čurám po zdech…
Mám žízeň velbloudí.
Jemu je hej – dělá si práci svojí
za paprskem si temným lesem kráčí
(a prý že - knihu píši !)
Jemu je fuk, že společná věc stojí
a že to k vzteku je i k pláči.
Však naděje to tiší…
Toužil jsem cíle vyšší
ve slov a veršů říši,
avšak sám…
…se
jaksi
nechytám…
Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.
Jak jsem se mýlil... trpěl nevyléčitelnou nemocí a až za nějaký čas napsal sbírku Diagnózy I. - XIII., z nichž jsem to teprve pochopil. Neznal jsem jeho pravé jméno, nevím, kde bydlí...bydlel. Je mi jen po něm nekonečně smutno...teď už rok se neozval a já se bojím, že...
Jak jsem se mýlil... trpěl nevyléčitelnou nemocí a až za nějaký čas napsal sbírku Diagnózy I. - XIII., z nichž jsem to teprve pochopil. Neznal jsem jeho púravé jméno, nevím, kde bydlí...bydlel. Je mi jen po něm nekonečně smutno.
Víkendová | Z očí | Aprilová | Co je krásnější? | Čekání na Vánoce
Klíčová slova
slova | žízeň | práce | kniha | verše