Květiny

hledání lásky


Autor: alan, 16.8.2011, Básně

  

Květiny

Sluncem západu obloha hraje
horkým létem vzduch ještě voní.
ztrácí se zvolna silueta kraje
na lukách květiny hlavu již kloní
paprsek poslední, už rosa se třpytí,
rodný můj kraj, dřív květin můj sad.
Květtin plný byl, měl jsem je rád
už slunce mi zapadá, už tolik nesvítí.

Co jinoch mladý vždy jsem si přál
květinu jedinou najít, někde skrytou
hledal jsem, s vidinou do duše vrytou,
pěstovat, milovat, společně životem dál
.
Květinu jedinou, ve snech svých stvořenou
na celý život můj do duše vloženou,
květinu hledal jsem v havířů svého kraje
i v kraji draka, kde sladká réva zraje.

Mladý, pln života, poznání, touhy
květy jsem studoval, světlé, tmavovlasé,
velké, malé, štíhlé i baculaté,
jedinou chtěl jsem, pro život dlouhý.

Květiny nádherné, krásou se skvěly
vůni omamnou do světa pěly.
Jiné zas trn skrytý měly malý,
kdo z lásky pohladil, zraňovaly.

Malé, skromné, krásu svou skryly již
kdo vidět chtěl je, sklonil se blíž.
Byly i jiné, též krásou se skvěly
v květinách smrt lásce nabízely

Dlouho hledal jsem, dlouhá léta. kraje prohledal, až k ose světa.
Tam pro mě zrodila se víla,.
nejhezčí z květin, jen pro mě byla

V knihách, i atlasech obrazu není
tam srdce mé ji nyní zapíše,
obraz to vzácný, jinocha snění
po kněžně jméno má – Libuše.

Zobrazeno 15x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>