Tvé kroky šly světem,
přišly ke mně netem.
Přišly, neminuly Jaro,
zastavily se, tak se to stalo.
Snad to byl osud,
nebo co já vím,
jsou se mnou dosud,
možná je to tím....,
že se dva lidi sešli na pouti světem,
i když k sobě nejdou věkem.
Až tvé kroky poputují zase dál,
budu myslet, že se mi sen zdál.
Sen byl krásný, plný touhy,
nechá však na srdci temné šmouhy.
Jak stín budu nad tvými kroky bdít,
ať budeš či nebudeš chtít.
Chránit tvůj život, tvoje štěstí
budu zahánět všechny zlé zvěsti.
Když bude se ti dařit,
to já se budu pro tebe snažit....,
až jednou smůla zasáhne tě,
nebude už Jarohost na tomto světě...
Hodně chtění, ale do básně to má daleko, schází nějaký přesah od všednosti, i když chápu, že je těžké napsat o tomto starém tématu něco nového. Asi proto je tak málo dobrých básní
Odpusť | Má lásko | Kroky | Letní podvečer | Půlnoční ticho