Ač velice chci, nemůžu Tě znát…
V kavárně nesedíme častokrát…
Vždyť neměli jsme šanci
Být sami – jen spolu,
Ať jen tak, či v lásky rámci,
Aby seděli jsme u jednoho stolu.
Proč, i když jsme jen lidé cizí,
Chci, ať naše zábrany okamžitě zmizí?!?
Sám si to v hlavě urovnat neumím,
Jen blázen mi řekne – Tobě rozumím.
To je právě možná ono,
A to jenom do větru neříkám,
Že Tě chci stereo – ne pouze mono,
Že se snad s bláznovstvím potýkám!
Hodnocení:1.5 (celkem: 3, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 20x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
sms | poprvé | JEDU | Neléčitelný stav | Krátké Vnitřní Rozpory