Tohle mi přijde jako konstatování nějakého polozjištění nebo rozplynutí iluze.
Falešnost v básni je laciná. Skoro rozumování s mnoha otazníky, takže čtenář je ponechán v nevědění, protože v básni žádné vědění nevidím.
Slovní hříčka se strháváním trůnu bez krále ... asi jako když ti spadnou brýle a svět nezmizí, co?
Dal bych nulu, ale to je vlastně nic, takže nic.
Jako rozplynutí iluze by se to dalo chápat, stejně tak jako pomíjivost a rychlost zapomínání. Král je mrtev, ať žije král. Minulost nechť je zapomenuta, protože kdo by se o ni staral, když už NENÍ? Trůn patřil králi, který skončil.
Zimní slunce | Bohemian rhapsody | Křížala | Modrost noci přelila den | Manganistán