Nad mlhou jsou vrány
Ještě chvíli dýchám než se ztratím
V ulicích přízraky jdou
se svými stíny těžko přežijou
Je jedno z které strany
Nikdo neotevře brány
Uteč
Pospíchej
Na chodníku pár krys
Líně klíží oči v nočním šeru
Lampám nikdo neřekl, ať svítí
Vykradači hrobů mají snadné živobytí
V podzemí v garážích už zas
Brouci vyvádějí zpití pod obraz
Zavři oči
Nedýchej
Někde vzadu jsou čtyři stěny
Staré dobou a slzami z dětství
Takové v jakých lidé občas bydlí
Postel - stůl - váza - několik židlí
Tužka - papír - pár řádek nedopsaných
U nich posedávám s hlavou v dlaních
Nejde to
Přemýšlej
Ubohé, malé, uvězněné město
Zabíjíš mi mozek a moc dobře to víš
Vždycky jsi umělo jen v pravou chvíli vadit
City už nejsou a dochází i mládí
Nad mlhou vrány, na chodníku krysy
Všechno je stejně šedé jako kdysi
Pomalu
Umírej
Hodnocení:5 (celkem: 10, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 34x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
text je dobrej, obsah skvělej, jen prostě bych to viděla, nebo víc by se mi to líbilo jako součást nějaký povídky, příběhu v próze, takhle v básni to na mě působí hodně popisně.
Sonet o štěstí, které není | Sonet zatoulaných hodin | Hřiště. Hledání světa. | Z ráje, kam jdeme | Oči, to dvojslunce v mlžném ránu