Častokrát, když jsem se procházel městem,
stáhla mě za ruku a vedla
na místa,která jsem jistě ještě neznal,
přestože jsem je měl mnohokrát projdutá.
Nakonec to dopadlo pokaždé tak,
že jsem se ji vytrhl
a utíkal na opačnou stranu.
Déšť se miloval s listy bříz
a ona byla příliš krásná na to,
abych se nenechal unést.
Jednou,možná v neděli,
byl jsem oklamaný merlotem
a ona, jakoby to věděla,
jakoby právě na to čekala,
tam opět stála.
A já už neměl sílu se jí vzepřít.
Jemný podzimní vánek
si s námi pohrával.
Kolotoče patřily dětem,
ten večer určitě.
Cukrová vata voněla po slzách.
Prošli jsme topolovou alejí,
až dozadu,za Jitrocelkový sad
a tam jsme se konečně rozplynuli.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Tráva | Krásná bolest | Jitrocelkový sad | Tvá(má) stará hlava | Bolest