Ještě jeden Měsíc - Měsíc

Pokus o rozsáhlejší cyklus úvah o životě - zatím ve vývoji.


Autor: Hilda , 25.12.2011, Básně

  

Na stěně proti mě se cosi pohnulo
Asi jen stín a možná jen má myšlenka a možná ani ta ne
neboť mé myšlenky obvykle spočívají nehybně v obrazech a to co se ve mně hýbe
jsou jen touhy beze slov

Do jedněch ani druhých příliš dobře nevidím
Jen obrazy jsou zřetelné
možná až příliš a právě proto vážou mé oči i mysl
a já se nemohu dobrat ničeho uspokojivého

Měsíc se přelévá oknem dovnitř
Na linu kreslí obrysy okenních tabulek
Noc vydechuje klid a já vím
že je ještě jeden Měsíc
svítící planeta s mnoha městy a domy a lidmi
kde nějak bydlím ale nevím jak přesně

V tom městě chodím od místa k místu a něco hledám
Mizí to v sekundách okolo mne
Místy to ulpívá na věcech
místy to pulsuje v chuti obložených chlebíčků na papírovém tácku
Někdy to hučí v automatu do něhož házím drobné
a já se vší silou snažím to pít s kávou v plastikovém kelímku
kterou si vytáhnu jakmile se rozsvítí barevná písmena

To město znám dobře a stejně dobře vím
že je tohle město jiné
Nějak se mi stala ta neobvyklá dvojnost
Žiju ve dvou městech na dvou planetách a z nějakého důvodu se musím rozhodnout
kde vlastně mám domov
Ani ten důvod pořádně neznám a možná vůbec rozhodovat neumím

To co vím bezpečně jsou obrazy

Proto je přede mnou stále jeden obraz němého města s prchajícími okamžiky života
které nedokážu uchopit
A druhý obraz města
které se mnou mluví
kde mi neproklouzává mezi prsty nic a nic se neztrácí v nezřetelnu

Kde káva i chlebíčky chutnají jinak a já chodím od místa k místu za něčím
za čím vždycky dojdu

Když hodím do automatu mince a uvnitř doharaší kelímek a dobublá voda
rozsvítí se duhový nápis v okénku a radostně mi oznamuje něco docela jiného
než oznamují automaty města pozemského

Svou starou známou vždy radostně zdraví a píše mi

To nejsem já - to jsi ty

Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.

Zobrazeno 3x (přihlášenými uživateli)