Praštíš batohem do rohu,
a jdeš si vyřvat plíce,
ano, slyšíte mě????!!!!
Tenhle život budu žít po svém,
nechci jezdit vpravo,
a už vůbec vás nechci poslouchat,
ano, vy, slyšíte mě????!!!!
Chci nasednout do výtahu,
a projet všechny sudá patra,
chci si nasadit klaunský nos,
a vystrašit řidiče metra,
chci běžet závod na 800 metrů
s revizorem.
Život se má žít,
tak na pár sekund zapomeň,
zavři oči, a zařvi ze všech sil,
vy tam, slyšíte mě????!!!!
Chci měsíc jíst jen mrkev,
a pak všem tvrdit že mám červenku,
chci se smát večerním zprávám,
a pak je říct pozpátku,
chci vyšroubovat všechny žárovky,
a pak je prodat sousedům.
Vy tam, vím, že slyšíte.
Bouchali jste na dveře,
a já dělal, že neslyším.
Ještě jednou naposled,
z okna zařvu
Neslyším vás!!!!!!!!
Hodnocení:4 (celkem: 32, počet hlasujících: 8)
Zobrazeno 48x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Já ti nevím. Beru to jako slovní výbuch a ten jde slyšet jen v ten správný okamžik. Pak je zase jen ticho.
Spíše otázka, jestli by jsi tohle napsal po pěti letech stejně, se stejnou vervou a emocí?
To je docela ozdravný rituál.Praštit batohem,který stejně tíží,jsou v něm všechna omezení,zákazy a nepříjemnosti.A pěkně jako tarzan zakřičet.To se mi líbí.
Já, Ty, Oni... | Vánoční příběh | Čára | Tragédie mého života | Chvíli počkej