Ono to prosté a jednoduchépřání na konci, leitmotiv básně není zase tak samozřejmý, jak by se při povrchním pohledu zdálo. Čtu to znova a objevuji skrytou tvář básně... jistě bych potvrdil své hodnocení...
Tý jo, Fil...
Ten konec tomu dodal šťávu. Musela jsem to pak číst znova, dostalo to nový význam. Před tím to byla jen báseň o přání (a dost typická), teď to má pointu.
A to teď vůbec nemluvím o konkrétním obsahu, jen o podstatě básně. Nechci bejt totiž neobjektivní a snadno ovlivnitelná ;-)
Píseň o včerejšku II | Jsem tu | SLOVO | Snění-ÚVOD | Jak město Litomyšl přišlo ke svému jménu
Klíčová slova
přání | duše | Život | poznání