Mravokárce se vztyčeným prstem
ze schůdků domu nebeského,
hladově plká s celým městem
do váčku strká klepu sousedského.
Za zlatku, děvu, plný břich
sleví i z trpkého celibátu,
vousem mastným do váčku by pích,
za Vás pomodlil se k Pánu.
Palcem, co skrze škrpál lapá po dechu,
lepí se na zeď kostela,
snad kapka měsíčního vína, či svatý duch
osvítí ho jak padlého anděla.
„To pro Tebe Pane klekám do bahna,
trýzním svou duši pohoršením.
To ti druzí, (vtyčí prst, padá opona)
smiluj se,(klečí, klesá mastná brada) těžké je žít v pokušení.“
Hodnocení:5 (celkem: 5, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 18x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Svědomí | Tak vysoko jak jen to jde | Volání | Na rozloučenou | Ztrácíš se