Pročítání celkem šlo rychle. Správná volba slov, bez zjevných vedlejších cestiček, jako když se člověk bojí a koktá, taky raději volí krátká slova, než souvětí.
První sloka se mi nezamlouvala kvůli přílišnému opakování negace. Ale vyrovnalo se to. Smůlu vidím ve volbě obrazu/ů holubic, holubího domu ... prostě holub. Spíše holubice, jako nevinnost. Oukej. I mistr tesař se utne.
Nejsilnější moment je mátově medový pár a ticho před dalším usnutím.
Zajímavě ztvárněná vzpomínka na noční můry z dětsví.
Poslední řádek ... vypustil bych. Kazí ticho a tikot.
mně ty první čtyři nějak nenadchly, potom ale od "Zapomněl jsem
až k závěru líbilo víc
kdybych to brala jako celek, pak hodně upovídané, lehce naznačující písňovou formu, asi, pro mě
In a sentimental mood | Růže malého prince | Tak jako poprvé | Tři vteřiny věčnosti | Ztotožněn