Odkopaný
tančící ruce nad hlavou
peřina mezi nohami
zavřené oči planou smyslností
ústa jdou vpřed
skryté polibky představ
vábivý obraz ženy
vrůst v ní
v něco živé
a tím žít i sám
[Obraz I.]
Jsi krásná, pevná
energie touhy proudí ve mně
pokrčené stehno
skrývá můj stud, pokoru a vášeň k Tobě
Večerem pluje hluboký purpur
zrychluje dech
dívám se do Tvých modrozelených studánek
hladím, utápím se v Tobě.
Držím Tvá vzrušená granátová jablka,
po stopkách jdu dál
spousta polibků zkrápí je
beze slov ve mně.
Tvoje hebké rty
dva chichotající racci mávají křídly
snažím se je zachytit,
naučit souhře,
synchronizaci našich těl.
Vše je nevinné,
až dobyvačné, čisté až ryzí.
Nechci jen chtíč, chci se na Tebe těšit,
žít Tvojí vizí ...
Slyším Tvou pevnou chůzi
tvář se otáčí za ozvěnou,
vidím vzrušující boky pohybující se v rytmu
mé tančící sítnice.
Evokuješ všechny mé smysly,
tisíce podob vášní
za jedinou noc.
[Obraz II.]
Tvé dlouhé, husté vlasy
barví zapadající červnové slunce
vlasy jako vlny,
v rychlém sledu jedna za druhou ...
... fascinující oko delfína,
jeho hřbetní ploutev
rozráží Tvůj mořský příboj.
To je milostná poezie, tu tedy neumím... tady mi docela vadí, že už i v nadpisu je chyba, no, asi se zde však nedá v nadpisech opravovat:-(.
A taky je to pekelně dlouhý.
No takže abych odůvodnila svoje hodnocení..
(Jsem v zásadě proti hodnocení děl, ale také jsem byla proti dosavadnímu zhodnocení tohoto díla, což bohužel zvítězilo.)
Né, nechce se mi to moc zdůvodňovat, opakovala bych Oldřicha víceméně.
Co bych řekla navíc... Četla jsem to Tvoje "před pěti lety" - a až na ten nesnesitelnej patos by se z toho... dalo... něco... vymlátit. Třeba ten Modigliani, to je náhodou slovo/jméno, kterýs mi vyfouk. Celkově jde asi dost o to, jestli chceš vůbec psát jen tak, pro krásu slov.
zdravím luiso,samozřejmě Ti mohu jen tiše závidět ... klaním se až k samé zemi,ale pravda je ta,že jsem přerušil před 20 lety studia jako taková a věnoval se všem možným závislostem světa,a hlava jde tak trošku do kopru - teprve teď jsem si uvědomil,jak je dobré ji zaměstnávat učením - trošku se mi to tluče s věkem a partnerským životem. Mám problém se jednoduše pro něco rozhodnout ... takže mé psaní je pouze pocitové,zvukomalebné a zní mi v hlavě - nemám sílu se znovu vracet a přemýšlet nad tím,také jsem 5 let nic nečetl,neposlouchal - vlastně prázdno. A peru se s tím vším nyní střízlivej a zjistil jsem,že je to nejtěžší,ale stojí to za to. Tvoje básně lahodí mým uším,zatím nemám jiný náhled - natož odboírný. Přeju mnoho hezkých rýmů,obrazů a tvůrčí pohody.
Osobní... v tom případě...
-problém se rozhodovat
-nějakej věk, mně to povídej no
-nějakej partnerskej život, přinejmenším žádnej teda
má každej...
Já nechci být cynická, ani neempatická etcétera. Pokud jde o tenhle tvůj text... podle mě nestojí za řeč. (Nemluv o mě hezky když chci bejt upřímná.) Ale na tom se tady nestaví, staví se na tom, jestli chceš psát poezii. Najít ji je těžší než nějakou hudbu, poezie je totiž především nekomerční. Ta správná ti nebude vřískat nic o citech. Ta správná se nedá "dobře prodat". Podle mě teda. A jestli chceš... tak hledej a hodně štěstí.
Chápu,a musím si to rozhodnout sám ... jenomže vylézt z prázdnoty,otevřít oči a buď zkusit navázat nit nebo jít jak říká logik k psychiatrovi - Bodypoint byl po dlouhé době nový pokus o tu nit,chybí mi lehkost a zatím jsem trošku hluchý. Uvědomil jsem,že mě psaní bavilo,naplňovalo a Novoroční(1.1.2012)byl nový pokus,hrozná chuť si tuhle radost vrátit ... asi za týden jsem si ji přečetl a zjistil jsem,že používám spoustu stejných spojení ... pošlu důkaz,přeju hezkou noc ... jsem pěkně zmatenej,
Chtěl jsem se omlouvat, ale nebudu. Je to děs.
peřina mezi nohami - nevím, jestli ti říká něco gramatiky, nebo máš nohy tři
teplý obraz ženy - tak nevím, jestli nedovedu si představit teplej obraz ženy. Teplej obraz chlapce bych pochopil.
Na druhou stranu je příjemný krok směrem ke čtenáři, že odděluješ jednotlivé obrazy. Jeden by to nepoznal.
Chápu proč píšeš, chápu proč publikuješ. Ale nechápu proč tady. Tohle je literární server...
Ahoj, já jsem trochu na rozpacích.
První sloka ano.
Potom:
"Tvoje hebké rty
dva chichotající racci mávají křídly..."
To je pěkný obraz, povedené přirovnání.
Ale pak (třeba):
"Miluji Tě okázale a čistě,
probouzím se,
s úsměvem na rtech,
v dlaních obtisky Tvého žhavého těla ..."
Tady mi to přijde vzledem k předchozímu jako z laciného soudku,
Závěr by měl celou věc vrcholit, zaštítit, a tady se to moc nepovedlo, psané už jen jakoby navíc - bez většího nápadu.
Délka - no dlouhá je dost, to je fakt, ale celkově příjemně čtivá.
Osobně bych délku obětoval originalitě obsahu.
Pěkný den, S.
Intmní země | Střípky ze sna | V mžiku májová | Naděje zapomnění | Jenom jedna