díváš se díváš do hlubiny
a dole nic
než tma a stíny
groteskní
chmurná zákoutí
jak v Zámku hrůzy o pouti
a dojdeš-li až na dno sebe
- lepkavé ticho rudohnědé.
ze strachu pevně svíráš oči
za víčky dál se hloubka točí
a marně hledáš záchranu
v mlze co padla po ránu
ta hloubka bílá s němým hlasem
pojednou dívat začíná se
pro mě je modrá hladina
ten bod kde všechno začíná
objímá
plná víření
dost silná že se nezmění
když vkročím do ní
plná splínu
a mlčky jdu až na hlubinu.
tam u dna
v šerých zákoutích
kolébám tajně každý hřích
hýčkám své snové představy
o růži padlé do trávy
co trny ztrácí ve víně
pro lásku k modré hladině.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Blues ... | Čekání | Noční | Momentka | Schovávaná