Vítr čechrá vlasy a splétá z nich provázky,
na skále ze všech nejvyšších pro tuto chvíli,
však jen hrouda země byla by bez lásky,
jen rovinou bez jména kdybychom nesnili.
My však Olympem jí nazýváme bez zardění,
i bohy starověkými stáváme se znenadání,
jen díky nádhernému, odvěkému snění,
dokážeme létat nad hvězdami...
Hodnocení:0 (celkem: 0, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 8x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Příteli | Divadlo | Muži chrabří, rekové Čech i Moravy | Bouře | Zklamání