I ženy
vybíral podle tónů.
Každá mu zněla jinak
Miloval harfu,
zbožňoval housle,
jiná hladila sluch flétnově
jak dráty probírané větrem
Našel i dívku
s rozsahem piána.
Snesl i harmoniku…
Jen kolovrátek ne…
jen kolovrátek,
jako flašinet
urážel jeho cvičený sluch
A tak poslouchal ženy
jako akordy, staccata,
glissanda,
i jejich malé dissonance
však neslyšel sám sebe
Když oslavil Ježíšoviny
potkal tu
co zněla jak orchestr
čistě :
Hoboje, lesní rohy,
violoncella.
Hluboké tóny fagotů
i kontrabasů.
Občas tympán…
Rozhodl se :
Ta je poslední !
Na další schůzce
se již nadechoval
k vyznání
když se zeptala
hlasem violy :
neslyšíš tu někde
flašinet ?
Neslyšel, ale kývl…
Díky, pravila viola o kvartu níže.
Nečekala jsem,
že to pochopíš
Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.
Inko - ano : jistě alespoň ženské části obsazení
Alfonzi - dík, opravil - slovo jsem neznal v písemné podobě :-(
kris - to je lichotivé a já jsem - jako každý chlap - ješitný hajzlík
Fatální setkání | Noční ulice | Aprilová | Psaní a vstaní | Jin jang