Snad se nenajde nikdo, kdo by neznal tu větičku - Ema má mámu a máma má Emu. Pro mnoho z nás je to první věta ze slabikáře, kterou jsme se naučili číst. A i když jsme mezi tím přečetli a zapoměli mnoho jiného, tahle v nás zůstala. Jenže, ono to bylo jinak, s tou Emou a její mámou, myslím. A nebyla to žádná idylka, ale fakt pořádný životní fofr.
Začlo to rozverně a zdálo se docela chytře. Skočilo to nudným moralizováním. Nemám čeho se chytit. Na říkanku je to jazykově nevybroušené - ubohé děti, kdyby se měly učit tohle. Hlubší myšlenka tomu chybí. A povídání o životě. I na to je to příliš povrchní.
Díky Oldo za návštěvu.
Nesnažil jsem se o hlubší myšlenku, tenhle kalendář vedu na svých stránkách pod hlavičkou Blbůstky. Takže ani žádné moralizování. Mnozí to tady jaksi nepochopili, že jsou to jen kratičké básničky k pobavení.
A když se nebaví? Nevadí. Já se bavím, tak co ...
Květa | Štěpánka (Dneska má svátek ...) | Apolena (Dneska má svátek ...) | Jindřich (Dneska má svátek ...) | Lada (Dneska má svátek ...)