Dvaadvacet in memoriam

Narozeninová... oslavenec si ji pravděpodobně nikdy nepřečte. Absolutně bez rytmu, myslím, že si to tu někteří užijí už kvůli tomu, že to rytmus postrádá:-) Jedna z mála básniček, kde jsem použila v druhé osobě velké písmeno.


Autor: Kris Vaňková , 17.1.2009, Básně

  

Tam, kde hlava Tvoje leží,
v duchu moje oko dýchá,
v říši, kterou poznám stěží,
barvičky si lehko smíchá.

Ve světě, jenž vnímám místo Tebe,
mizíme v mlze, vládneme spolu,
andělé málokdy padají z nebe,
když padáš,
padám já za Tebou dolů.

Na asfaltu dešťovky tančí,
šťastné svým malým přídělem,
Tvá tvář se usmívá, nebe se mračí,
kéž moje tvář nebe
a Ty jeho andělem.

Setmí se, nohy se rozklepou,
je to chlad, nebo jenom strach?
Když skočíš, já skočím za Tebou,
přesto však nebuď sebevrah.

Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.

Zobrazeno 29x (přihlášenými uživateli)

Hodnocení: 3.5
(celkem: 14, počet hlasujících: 4)