Vidíš tam naše jméno? – dejme se do práce, (jak kdyby se nám chtělo!)
Poplivej suché rty, snad půjde to pak snáž –
Obejmi veškerou svou celistvostí to krátce živoucí a teplé tělo
Vyvolený, pak dostaň z něj pot, do srdce cit mu vraž –
I trochu ztrestej krásou svou toho neurvalého spratka –
Tu přidej polibek a myšlenek pár obětuj.
Vytvaruj prázdný pocit v duši – (tomu nás přeci naučila matka)
Vytvořme člověka a teď – sám si světem pluj!
Hraběnko vesmíru, teď jsi spokojená?
Stvořil a vyplivl: jak odporný čas, strašně líný!
Teď vydej povolení, nechť naše rytá jména
Navěky zmizí z dýchající hlíny!
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 14x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Ráno | Marnivost | Hospoda | Na kopci | Den