Divná

o slovech


Autor: Mendosa, 29.10.2009, Básně

  

Padá tma a venku se stmívá
poslepu hmatám po vypínači prázdných očí
slyším les, jak vzdychá a zívá
ve sklence vína rty lehce smočím
O půlnoci sušíme seno
stébla jsou mokrá a tak pátrám proč
kapky vody z hnědých a zelených nebí
z pod obočí
skanuly a tak stébla jsou mokrá
Zasněně, ale s otevřenýma očima,
pozoruji zapadající rudozlatý obraz
modravých snů naší zapáchající minulosti
růžové brýle vzpomínám, že jsem si
zapomněl nasadit
Rozevlátý portrét života mého a otázka
proč?
Slovo a slovo dá větu a z vět
skládá se všechno, můj život, můj svět
Volám a křičím, proč neničíte slova,
když brání mi úspěšně včera a dnes znova
otočit hlavu a s hlavou celé tělo
zdá se, že tělo zapomnělo
poslouchat rozkazy, co plynou myšlenkami
mozek mi doutná, zahlcen vzpomínkami
na zašlou slávu bohatýrských časů
na sklízení úspěchů v podobě zlatých klasů
utržených v pokročilém stádiu
celosvětové choroby jménem léto a klid
a prázdno
Prosím probuďte mne na konci pořadu
Vím o dívce ve vedlejším pokoji
s velkýma hnědýma očima
Rtěnkou nepřítomně čmárá po stěně
a můžu říci jedině
že ji nedokážu pustit z hlavy

Zobrazeno 5x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>