Dej mi ruku...

Ticho prolamoval překrásný hlas Davea Matthewse, v hlavě jsem měla temno, které jsem po několika týdnech konečně oficiálně přejmenovala ze "splínu" na "depresi". Z okna mi spadla lampa, která okamžitě přestala jít a dosud nesvítí. Táta mě volá...


Autor: Kris Vaňková , 28.3.2009, Básně

  

-Co tě trápí, dcero drahá?
Duše otce, sebevraha.

-Pročpak otec? Procitá?
Lampička je rozbitá.

-Dnešní večer končí tebou?
Končím já, to samo sebou.

-Copak to máš na stole?
Větrníky, kremrole.

-Copak máš to v hrnečku?
Vodu, džus a česnečku.

-Proč tvé tváři úsměv vadí?
Kapky slz mi tváře chladí.

-Copak tě to tady baví?
Myší král mě splínu zbaví!

-Myslíš, že se objeví?
Copak touha poleví?

-Znám ten pocit, znám ten stav...
Chceš mě strašit?
Tak se bav!

-Copak to máš na stěně?
Svoji lásku,
zkresleně...

-Kdepak jsou tví přátelé?
V nebi přece... andělé!

-Copak máma? Jak se daří?
Mizerně!
Už volá stáří.

-Co tvá láska? Jste snad spolu?
On je s ní... tak padám dolů.

-Co tvé sny? Už se snad plní?
Prozatím se v srdcí vlní.

-Zda se ti po otci stýská?
Bolest mi teď vlasy víská.

-Však už se ti, svině, krátí...
Dej mi ruku...

NEJDU, TATI!!!

Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.

Zobrazeno 47x (přihlášenými uživateli)

Hodnocení: 4.6
(celkem: 23, počet hlasujících: 5)