Čtyři hodiny před kolapsem

Čekáme, až co a jak si nad námi osud pohraje. CO nám udělá. Za čtyři hodiny ve dvacet nula nula. Nevíme, jak dopadneme, nevíme, co s námi udělají a co uděláme mi jim. Věnováno Samantě. *každý nesmysl něco znamená*


Autor: Kris Vaňková , 25.4.2009, Básně

  

Obloha říká:
Tak dobrý den!
Slibuje podporu,
letíme nahoru,

ten, kdo se zříká,
proletí sklem,
jak stádo volů
padáme dolů.

Snůška pylu
nám zajistí slast,
teď už jen zbývá
být na ně milá,

z obludy vílu
vždy promění chlast,
ztrácíme něhu
jak kouli sněhu...

Řeknem si: osude,
táhni,
chci žít,
s bolestí, s radostí,
se smůlou hnít,
nechceme čekat,
až řekneš, co dál,
náš úděl, kdo by se zklamání bál?

Smějem se, pláčem,
bez nich tu sedíme,
sčítáme všechen hnus
na úkor všech,

před nimi skáčem,
vevnitř však nespíme,
za sebe piju džus,
kouřím tvůj dech!

Cítíme závislost
na ničem z nich,
klečíme v zrní,
oni nad námi vrní,

nejmenší souvislost
zaslouží hřích,
mneme si břicha
pro chvíle ticha.

Ublížit všem kolem,
včetně nás dvou,
budeme v nebi,
když všude nás zvou,
budeme v háji,
až zapomenou,
my zase skončíme
na kolenou...

Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.

Zobrazeno 36x (přihlášenými uživateli)

Hodnocení: 4.33
(celkem: 13, počet hlasujících: 3)