Jak pošetílé, ženou být,
v slzách svých se utopit,
jak prozíravé chtít to,
co rozum odpírá,
jak chlípné, chtít jen pohladit
a nezranit ten křehký cit,
jak šílené, mít upito,
když rozum umírá.
A chvála, chvála kapesníkům,
těm sběračům mincí,
jenž hážou koledníkům,
těšitelům srdcí.
To, co jsem si odpírala,
v ty dny, kdy jsem umírala,
všechno, co mě trápilo,
očima uteklo,
do tváří se vpilo,
a tak ženám patří všechna čest,
a mužům připíjím: NA BOLEST!
Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.
Česká Mona Lisa | Holčička s dýmkou | Mistr psích pohledů | Klubíčko | Zjevení Krisino