Zvoní budík, musím vstát,
protřít očka, na svět smát.
Vstáti rychle z postýlky,
protáhnout si plotýnky.
I když se mi tak moc nechce,
zkouším ráno vstávat lehce.
S úsměvem jde všechno líp,
trápení dnes neznám,
tak jdu žít!
Hodnocení:3 (celkem: 3, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 12x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
jak jsem již dřívě psala, nemám žádné ambice, píši jen to, co mě napadne, své pocity a myšlenky, to je celé... samozřejmě, že si i ráda přečtu reakce na mé počiny, jinak bych se sem vůbec nehlásila, kdyby mě to nezajímalo. Ale kdoví, třeba se v tom, co a jak píši někdo najde a možná jen o tuhle jedinou věc mi jde... nemám potřebu používat přesně daktyl, anapest, trochej, jamp, prostě se řídím svým pocitem, nic víc, nic míň. jsou to jen jednoduché myšlenky a že se rýmují za to nemohu ))
Ticho | Zamilovaná | Podzim | Trny | Střepy