Vlna jde za vlnou řekou
Kámen u dna tam leží
třpyt bílý dávno už nemá
proudem se pohne jen stěží
Bílý je kámen pod hladinou
oblých už tvarů a bez všech hran
vlny nad ním jen zvolna plynou
sbroušený už ze všech stran
Na horách zrozen byl
bělobou svítil jak květ
hranatý, z křemene,
loukám a lesům chtěl pět.
Matkou mu skála byla
Černý mrak otcem zas byl
bouře, když za nocí plála
bleskem ji rozštípil
Po proudu kámen už léta šel
neznalý světa, ač plný byl síly
s kameny jinými se třel
ty šedé zcela jej obrousily.
U břehu leží teď, tam proud je mělký
na vlny velké snad čeká
osud je otazník velký
barvou svou bělavou jen ryby leká
Za rok, či za deset, klid jeho ustane
Dál půjde životem pouti
s vlnami velkými čas jeho nastane.
unaven, bez síly, bude jen plouti.
Do moře klidného vlna jej odnese
bílé i s šedými, zákon to odvěký,
bahnem a pískem jej zanese,
tak tomu bude už navždy, a navěky.
----------------
Kámen, i člověk za mladých let
pln síly, odvahy, změnit chce svět
ze všeho často zbude jen sen
tak jako kámen skryje ho zem.
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 14x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Lavička | Ženy ženy | Nad propastí | Ďablova ruže | dolasia