Díky za všechny Vaše komenty, podpory....a však víte. Poeta.cz je pro mě takový pruřez tvorbou od roku 1997. A to je tato báseň, která byla někde hodně hluboko schovananá, abych ji teď vytáhl a podělil se o ni s Vámi. Moc děkuji, že ji vnímáte a vnímáte i pocity, se kterými byla napsaná. Tom
Tome, nevím proč, ale když slyším tuhle píseň a u toho čtu báseň, směji se jako smyslů zbavený. Nevím proč, ale připadámi to, "jako malé,roztomilé děvčátko co stojí na chodníku nad spadlou zmrzlinou a začne pokaždé řvát, když jde někdo kolem a řve tak dlouho, dokud ji nepolitují." Celá báseň na mě působí neskutečně uměle, zvlášť od Tebe mi to nesedí.
Neberu ti důvody k jejímu napsání, ani hudbu. Prostě je to jako kýčovitý romatický film kde hlavní hrdina umírá na rakovinu nebo na něco, strašně pomalu a dlouho.
Chceš slzy? Kopnu se pro tebe do palce, ale prosím Tě. Piš jak jsi psal, nech slaďounké řeči někomu kdo neumí mluvit...
Děkuji, a promiŃ za negativní koment. Jsem jaksi myslí na odvrácené straně měsíce.
Tahle básen má schopnost se porůznu vracet a mění své svršky s dobou jak přichází.Potvora bezmoc a sní spojené, bývá člověku podivně věrná.Zítra zase vyjde sluníčko, uvidíš.Budu na Tebe myslet.
Chtěl bych být básníkem | Milující se mlýnky | Barcelónská vzplanutí | Nevěrná můza | Tchýně