Bestie

Opět něco depresivních "zvratků"


Autor: Daziel, 16.2.2006, Básně

  

Čas nového syna v sobě nosí.
Zab čas! Ať se dál ona v trýzni nesvíjí!
V žaludu podťatý je dub,
Jestřáb už ve vejci střízlíka zabíjí!

Dylan Thomas


Její milenec ji opustil, když na svém krku ucítil horký dech bestie a země vzplála, když na ni dopadlo jeho sperma. Pak, jako hejno rudých vran, se na ni snesly pohledy všech přítomných a ještě za tepla hltavě sezobaly čerstvě rozstříknutý žal. Hmyz se rozlezl zpátky do svých děr a jen smutná tichost labutích křídel venku na jezeře připomínala vzdálené dozvuky času. Do lačných uší bolestně krvácela dunivá hudba. Mícha se trhá, smrt je bránou věčnosti. Jednou zaslechla podivný hlas beze zvuku, strašlivou řeč beze slov, svého temného čtyřdimenzionálního anděla rezonovat v nejzazších hlubinách mozku. Nikdy nebude sama svým vesmírem v zapomnění, až příliš podlehla iluzi sebe, stejně jako ta stará úctyhodná dáma z lepší společnosti, co se smíchem sáhla do kapes a pro pobavení přihlížejících z nich vytáhla vlastní střeva.

Hodnocení: 0
(celkem: 0, počet hlasujících: 2)

Zobrazeno 22x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>