Vidíš, já to psal pro svého syna a s ním to ocenila celá jeho třída. Do dneška se tomu směje. Takže si říkejte co chcete. hlavně, že někoho to rozesmálo. Ono občas vrátit se do dětských let není na škodu.
No vidíš a školáky v páté třídě to pobavilo velmi, dej přečíst školákům z páté třídy nějakou tvou báseň a ukaž mi jednoho, kdo jí pochopí nebo která někoho z nich osloví, takže opravdu to myslím vážně!!!
Asi ještě nemáš děti, viď? Tvá náročnost na texty mě deprimuje, u mě vítězí jednoduchost, v té je skryta síla.
Člověk by měl psát pro všechny a ne jen pro pár lidí a při tom si hrát na velkého intelektuála. Občas je potřeba dát něco s nadsázkou a uvolněností. Než poskládat slova bez veršů a učinit z nich báseň.
Jedním z mých oblíbených autorů je Friedrich Nietzsche. On říkal, že autor by se neměl snižovat ke čtenářstvu, ale naopak povytahovat čtenáře výš. Pokud píšeš pro desetileté děti, tak pak máme samozřejmě úplně jinou cílovou skupinu. Na druhou stranu si myslím, že i psaní pro děti by mělo mít svoji úroveň. Myslím třeba Jiřího Žáčka, který je básník na slovo vzatý a jeho schopnost hry se slovy je jen na otevřenou hubu a lehkou závist (Okurková sezóna - třeba). Takovejhle člověk ať píše pro děti. Nebo František Hrubín - pro mě génius.
Já hodnotím a komentuji díla jako by to byla poezie, nebo to aspoň poezie chtěla být. Proto jsem napsal, co jsem napsal a stojím si za tím.
Občas se v díle - a je jedno jestli jde o literární nebo jakékoli jiné a jedno jak je dobré - vyskytne jakási logická nesrovnalost, která mně naprosto dokáže rozhodit z atmosféry, kterou si dílo buduje. V tomhle případě je to přiřazení bizona do savany. Brr. Je mi jasné že tam má být prérie, ano, ale těžko se zbavit té představy bizona vedle žirafy popřípadě třeba klokana.
PAN POUPĚ | SEX | CHTĚL BYCH TĚ JEDNOU POTKAT | BEZE STRACHU SE BÁT | RANDE