Ondřej Hostonský

Tuhle báseň jsem napsal po návratu z jednoho moc klidného a krásného místa do města. Myslím, že je krátká, zato výstižná. Zkuste taky zbystřit sluch...

Možná se to tak nezdá, ale báseň zachycuje minulost a přítomnost (co je vlastně teď už minulostí), je to krátký příběh. Nebudu prozrazovat o čem, hádejte.

Věříte?

Když mne nenapadá nic duchaplného, zplodím takovouhle hovadinku. Předesílám, že děj je smyšlený (abyste si o mně nemysleli, že jsem ňouma).

Kdo z Vás se cpal u koupaliště ve stánku párkem s hořčicí a chlebem, přitom plácnul ováda, co mu sednul na rameno, a pak večer u televize kroutil hlavou nad vraždou v Televizních novinách? Já ano, ale už to nedělám...