Ne všechny děti to mají v životě jednoduché. O drsných začátcích miničlovíčků se dočítáme z novin dnes a denně, ale jen málokdo vyletí zlostí s myšlenkou "dost, takhle už to dál nejde". Naopak. Spíše otáčíme na další stránku a spolu s listem uzavíráme i naše srdce. Nás se to přeci netýká, tak co se zbytečně trápit. Je to smutné, ale je to tak. A to jsou jen ty nejtragičtější. O dalších bolístkách se lze dočíst jedině v srdíčkách těch malých. Miluji děti a už delší dobu s nimi pracuji a troufám si tvrdit, že když dnes a denně pronikám do těch malých dušiček, málokdy vidím úplně šťastnou. Jsou staré. Přestárlé, přemoudřelé zbytečnosmi, co na nich okolní "moderní" svět chrlí, a už jen málokteré z nich si umí užívat prosté a čisté radosti z nejkrásnějšího období lidského života. A pak se tu najdou další, ti nejzastrčenější chudáčci, krčící se na svém kousíčku odvahy a opatrně vykukující zpoza vlastního strachu. Jsou tiše, ale duše křičí o pomoc. Slyšíte to také? Chci psát právě o nich. O těch, co neměli tolik štěstí a nestály jim jen dobré sudičky u kolébky. Těm, kteří si prožili více, než mnozí dospělí, těm, co neznají lidskou lásku, těm já chci naslouchat a věnovat alespoň pár řádků souznění. Snad ne zbytečně. Deneir.
Počet děl ve sbírce: 13, autor: Deneir , 18. 9. 2009