Kris Vaňková

Pseudo-pohádky pro dospělé. Ema bude letos bojovat!

První část hrubé stavby "sbírky", kterou chci vložit do rodícího se - snad - románu.

Nemám potřebu se nějak zviditelňovat od doby, co jsem uměla psát =) Jen jsem se zamyslela nad sama sebou a nad tím, jak jsem se rozhodla uvažovat. O tom, jak to vidí jiní a jak se mi to nedaří. Zamyšlení při ležení v temném pokoji.

Některé emoce píšou samy.

Anotace: Jedna z těch kratších, bezvýznamných a ne moc dobrých. Původně to mělo být delší a složitější, ale nějak si říkám, že na složitosti mám námětů dost. =)

...

Emoce při poslouchání Sigur Rós. Kdo zná, pochopí. (obojí)

Pocity, vzpomínky, tlak bolesti ze štěstí a psychického nepořádku Aneb Co jsem napsala ve vaně.

Opět jsem se zamilovala. Nepříliš šťastně, ale velmi silně... sakra... pryč s frázemi, prostě ho zbožňuju. Asi se mi nepodařilo zachytit ty city, ale myslím, že mých děl plných citů máte stejně dost.

Anotace: Co jinak říct, než: písňový text? Já vlastně poslední dobou nic nepíšu. Jo a ještě: inteligentnější název mě nenapadl?

A že máme ten letošní máj HODNĚ "uplakaný" =)

Hudební text, jenž jsem napsala o svém kamarádovi = schizofrenikovi, na kterém mi strašně moc záleží...

Ach, ta saň, ta zrádná femme fatale! Pokračování na sebe nechalo dlouho čekat, není pravda?

(Asi bych neměla poslouchat hardcore.) Ta písnička, co tu mám, mě jen inspirovala. Donutila přemýšlet nad vším. Je to jakoby otázka na to, na co odpovídám.

Tahle situace se už vyřešila mou náhlou nemocí... ale jen dočasně.